Výzkumné týmy Zdeny Palkové (PřF UK) a Libuše Váchové (MBÚ AV ČR) z centra BIOCEV představily v původním článku v prestižním časopise npj Biofilms and Microbiomes nové poznatky týkající se regulace tvorby a šíření kvasinkových biofilmů. Přispívají tím k pochopení mechanismu a rizikových faktorů rozvoje této formy fungální infekce a přinášejí možný podnět k vývoji odpovídajících léčiv.

Fungální infekce představují vzrůstající problém v medicíně zejména u pacientů léčených imunosupresivní terapií. Tento problém je o to závažnější, protože chybějí léčebné přípravky účinné proti fungálním biofilmům. Rody Candida a Cryptococcus patří mezi hlavní lidské oportunní kvasinkové patogeny, ale jsou prokázány i infekce (včetně systémových) způsobené kvasinkami Saccharomyces, široce využívanými v potravinářství. Frekvence těchto infekcí je sice nízká a klinické a virulentní kmeny S. cerevisiae mají řadu specifických vlastností, ale vysoká rezistence k antifungálním látkám jim umožňuje kolonizovat místa uvolněná po odstranění citlivé C. albicans či dalších kvasinek. Schopnost adheze je klíčovou vlastností, která umožní kvasinkovým buňkám osídlit v hostiteli nová místa a vytvořit biofilm (komplexní mnohobuněčnou strukturu vysoce resistentní k imunitnímu systému hostitele i léčivům).

Autoři v článku odhalili, že dvě důležité fáze životního cyklu biofilmu, který na pevném plastovém povrchu vytváří přírodní kmen S. cerevisiae, jsou řízeny regulačními faktory Cyc8p a Tup1p a hladinou přítomné glukózy. Uveřejněný model regulace šíření biofilmu v organismu zdůrazňuje regulační roli změn hladiny glukózy v krvi, které prostřednictvím Cyc8p mohou „přepnout“ mezi adhezí (a vytvořením biofilmu) a uvolněním buněk, a tím ovlivnit šíření biofilmu. Zvýšená hladina glukózy tedy představuje významný rizikový faktor přispívající k šíření biofilmových infekcí, např. u diabetických pacientů. 

Odkaz na publikaci: https://www.nature.com/articles/s41522-020-0118-1