Zoologové z BIOCEV přispěli k objasnění neurálního kódování pachů v myším mozku
Tiskové zprávy — 29.06.2021

Zoologové z BIOCEV přispěli k objasnění neurálního kódování pachů v myším mozku

Mezinárodní tým zastoupený zoology Pavlem Stopkou a Romanou Stopkovou (oba z Přírodovědecké fakulty UK v centru BIOCEV) objasnil, jak jsou vnímány pachy různých myších linií včetně jejich poddruhů a opačného pohlaví. Výsledky izraelsko-německo-české spolupráce byly publikovány v prestižním vědeckém časopise BMC Biology.

Vědcům se pomocí série experimentů podařilo dokázat, že myši mají stabilní reprezentaci pro rozpoznání poddruhu, se kterým se již nemohou pářit a stejně tak i pro opačné pohlaví, se kterým si daný jedinec zvyšuje biologickou zdatnost. Jiné specifické neurony studovaných myší pak zaznamenávají predátora či jiného samce, který je jeho konkurentem. To, že myši mají stabilní reprezentace o poddruhu, od kterého se oddělily před 500tisíci let, vyvrací zaběhlý mýtus, že nejdůležitější bariérou proti sterilnímu křížení jsou signály v moči.

„Nový výzkum naznačuje, že ke změnám došlo jak na straně signálů, tak na straně detekce a vyhodnocování těchto signálů v přídatném čichovém laloku v mozku,“ vysvětluje Romana Stopková. 

Interakcemi s prostředím vytváří živočichové smyslové reprezentace v mozku prostřednictvím chemosenzorických neuronů čichového a přídatného čichového orgánu. Tyto reprezentace jsou vyhodnoceny různými částmi čichového laloku v mozku a dále jsou spřaženy s konkrétní etologickou reakcí. Pokud se v experimentu několik jedinců ‚shodne‘ na konkrétní reprezentaci, čili reaguje na stejný podnět stejnými neurony přídatného čichového laloku, pak jsou tyto informace i shodně předávány dalším oblastem mozku.

K výzkumu použil mezinárodní tým stovky proteomicky a metabolomicky prozkoumaných vzorků moči laboratorních a  divokých myší a moč predátora, která sloužila jako jedna z kontrol. Ty pak izraelští kolegové prezentovali myším do jejich přídatného čichového orgánu (tzv. Jacobsonova neboli vomeronasálního orgánu). Speciální sondou v přídatném čichovém laloku pak zaznamenávali rozdílnou aktivitu na úrovni stovek až tisíců neuronů. „Tento výzkum je důležitý, protože člověk přídatný čichový orgán evolučně ztratil a abychom věděli, o co jsme přišli, je nutné tyto výzkumy provádět na myších,“ doplňuje Pavel Stopka.

Odkaz na článek: https://doi.org/10.1186/s12915-021-01064-7

Foto: Romana Stopková

Aktuality — Další články