Univerzita Karlova získala dva unikátní dokumenty z historie české a evropské vzdělanosti
Univerzita Karlova získala ze soukromé sbírky dvě vzácné písemnosti, jež mají mimořádný a unikátní význam nejen pro počátky naší almy mater, ale i pro dějiny celé naší země a vzdělanosti obecně. Jedná se o unikátní listiny z roku 1347, které dokládají souhlas se založením vysokého učení v Praze. Univerzita rozšířila svoji sbírku historických dokumentů. Stalo se tak v roce 670. výročí založení UK a v roce 100. výročí založení samostatné Československé republiky.
Jde o originál listiny papeže Klimenta VI. z 26. ledna 1347, obsahující papežský souhlas se založením vysokého učení v Praze, a o notářský instrument, iniciovaný pražskou kapitulou, z 30. června 1347 s inzertem (opisem) papežské listiny a výčtem svědků stvrzujících autentičnost opisu výše uvedené papežské listiny.
Papežská listina z 26. ledna 1347, psaná na italském (jihoevropském) pergamenu, je v dobrém stavu. Opatřena je přivěšenou olověnou papežskou bulou s vyobrazením hlav apoštolů sv. Petra a sv. Pavla na aversu, na reversu je uvedeno jméno papeže Klimenta VI., který byl vychovatelem budoucího krále a císaře Karla IV. za jeho pobytu u pařížského královského dvora. V listině se hovoří o tom, že papež Kliment VI. na podkladě supliky Karla IV. dává souhlas k tomu, aby v Praze bylo založeno obecné vysoké učení, obdařené nejen právem vzdělávat magistry a doktory, ale také právem, že získané univerzitní grady (tituly, hodnosti) platí v celé tehdejší západní Evropě. Je zajímavé, že francouzská historická věda považuje datum této listiny za vlastní zrod univerzity. Listina byla na základě konceptu, který je doložen v papežských registrech, vyhotovena ve dvou exemplářích. První, který byl uložen v univerzitním archivu, byl na konci druhé světové války odvezen spolu s univerzitním exemplářem vlastní zakládací listiny Univerzity Karlovy a dalšími cennostmi a nepochybně zanikl. Jak ukazuje příklad Karlovy zakládací listiny, jejíž druhé vyhotovení bylo určeno pražskému arcibiskupovi, bylo možné předpokládat i druhý exemplář Klimentovy buly určený pro téhož příjemce. Pražský arcibiskup (tehdy na stolci sv. Vojtěcha seděl Arnošt z Pardubic) byl totiž ustanoven univerzitním kancléřem s velkými pravomocemi. O závažnosti papežské listiny svědčí i skutečnost, že byla vypravena ve skvostnější formě než ztracený exemplář univerzitní. Nyní se jako zázrakem vynořila.
Druhá objevená listina – notářský instrument z 30. června 1347 –, psaná na pergamenu užívaném v Čechách, je mírně poškozena, což ukazuje na její časté používání či méně pečlivé zacházení. Opatřena byla dvěma přivěšenými voskovými pečetěmi, z nichž jedna se nedochovala. Vydavatelem tohoto instrumentu byl v odborné literatuře známý veřejný notář Petr Michalův z Prahy, jak prozrazuje jeho podpis i notářský signet. V instrumentu je uveden inzerovaný text Klimentovy listiny a svědkové opisu – významní členové svatovítské kapituly.
Rektor prof. Tomáš Zima v tento slavnostní okamžik sdělil: „Znovuobjevení a získání těchto unikátních listin je historickým momentem mimořádné důležitosti a významu nejen dějin Univerzity Karlovy, ale také dějin české a evropské vzdělanosti. Jsem nesmírně rád, že se nám podařilo písemnosti získat a přivézt je zpět na naši almu mater, kde budou uloženy v Archivu Univerzity Karlovy.“
Symbolický i věcný význam obou písemností získaných Univerzitou Karlovou je o to větší, že – jak je třeba znovu zdůraznit – původní univerzitní exemplář papežské listiny spolu s dalšími cennými dokumenty, mezi něž patřil i jeden ze dvou exemplářů zakládací listiny pražské univerzity ověřený zlatou bulou, byl s velkou pravděpodobností zničen na konci druhé světové války.
Obě listiny budou po následné konzervaci uloženy v Archivu Univerzity Karlovy. Umožní-li to stav obou písemnosti, budou veřejnosti představeny při významných událostech.
