Jaký je váš výzkumný cíl, kterému se budete věnovat v rámci grantu GAUK?

Já jsem si žádost o GAUK podával již druhým rokem a letos se to konečně podařilo. Projekt, ke kterému jsme se nakonec zavázali, se zabývá dalším studiem vztahu mezi oxidačně-redukční homeostázou a odpovědí na terapii leukemických buněk a má 2 hlavní cíle:

Prvním z nich je sledovat klonální evoluci a rozvoj lékové rezistence v akutní myeloidní leukémii pomocí klonálního barcodování. Tedy pozorovat, jakým způsobem vzniká klon rezistentní vůči léčbě a jak se v časovém horizontu proměňuje v reakci na léčivo celkové zastoupení jednotlivých subpopulací. Jelikož přesný mechanismus, jakým při vývoji rezistence vzniká, a nebo je selektován rezistentní klon stále není zcela jasný, avšak jeho pochopení je naprosto klíčové pro úspěch léčby akutní myeloidní leukémie.

Druhý cíl projektu je zaměřen na sledování vlivu narušení redoxní homeostázy na buněčný proteom a oxidativní modifikace proteinů právě v procesu vzniku rezistence. V rámci druhého cíle budeme sledovat, jak leukemické buňky reagují na inhibici hlavních uzlů drah antioxidační obrany a zároveň jak kombinace těchto inhibitorů a konvenčně užívaných léčiv moduluje odpověď na léčbu a vznik rezistence.

Aktuálně působíte na zahraniční stáži na univerzitě ve Švédsku. Jaká byla vaše motivace vyjet na stáž, a proč právě Švédsko?

Já jsem již v začátcích doktorského studia věděl, že na nějakou stáž chci určitě jet. Věděl jsem také, že nechci nebo spíše nemůžu vycestovat na delší dobu, protože už tady mám snoubenku a zázemí, které nemůžu opustit. Pozici na univerzitě ve švédském Lundu jsem nakonec našel na doporučení své školitelky, která na stejném oddělení dělala postdoktorát.

Půlroční stáž v laboratoři proteomické hematologie, kde stáž absolvuji, byla ideální volbou. Zabývají se velmi příbuznou problematikou a mohl jsem tak svým projektem navazovat na předchozí výsledky a publikace. A zároveň pracovat na dílčích projektech relevantních pro mou budoucí disertační práci.

Další z výhod byl samotný design projektu, který mi umožnil využívat jak metodiku, kterou již mám osvojenou, tak zároveň inovativní postupy především v poli proteomiky, na které se právě v laboratoři proteomické hematologie specializují.

Velkou roli pro mne ale také při výběru hrála nějaké osobní preference. Byť jsem ve Skandinávii poprvé, vždycky mně lákala a chtěl jsem si zažít její atmosféru. A v neposlední řadě rozhodovala také dostupnost do Čech. Že mohu relativně levně cestovat mezi Lundem a Prahou během necelých 4 hodin mi přišlo také velmi vhod.

Jaká to byla zkušenost? Překvapilo vás něco? Třeba jak se dělá věda ve Švédsku oproti Česku?

Celkově bych řekl, že úroveň vědy i životní úroveň ve Švédsku je velmi dobrá, což asi nikoho nepřekvapí. Konkrétně Lund je určitě takovým centrem vzdělávání a vědy, minimálně na jižní polovině Švédska. Neřekl bych, že jsem zaznamenal nějaký zásadní rozdíl ve vědě mezi Českem a tím, jak se to provozuje tady ve Švédsku.

Je pravda, že Švédi mají dost odlišný systém vzdělávání, čehož jsem si všiml hlavně u pregraduálních studentů. Magisterští studenti to mají ve Švédsku dle mého o dost náročnější, než studenti u nás. Mají zde mnohem méně času na plnění projektů (poměrně náročných) a často je od nich vyžadována mnohem větší soběstačnost než u nás. Ale to může být jen můj subjektivní dojem.

Jediná věc, co se mi spolehlivě vybaví je work:life balance. Švédi si hodně zakládají na tom, že mají čas pro sebe a pro rodinu. Běžně dodržují režim 9-17. Sází spíš na efektivitu práce než na trávení přesčasů v práci. Jejich volný čas a čas strávený s rodinou je pro ně priorita. Obecně tam panuje taková kultura rovnováhy, a to je mi sympatické.

Doporučil byste vyjet do zahraničí i ostatním studentům? Třeba i těm, co jsou teprve na magistru nebo na začátku doktorského studia?

Určitě. Já jsem už během bakaláře i magistra byl vázaný na Prahu, takže jsem nemohl jen tak odjet. Ale kdybych na tom byl jinak tak bych určitě zahraniční stáže aktivně vyhledával.

Soudě podle toho, že jsem pracoval na své bakalářské, diplomové i disertační práci v úplně jiných ústavech, laboratořích a věnoval se úplně odlišným tématům myslím, že je žádoucí získávat co nejvíce zkušeností z různých prostředí. Takže zahraniční stáž určitě doporučuji, co nejdřív to jde. Samozřejmě ne na úkor vlastního studia, ale myslím si, že je dobré mít zkušenost už během magistra, pokud k tomu je příležitost.

Absolvování stáže navíc může být důležitou podmínkou pro úspěšné zakončení doktorského studia. Naše oborová rada na molekulární biologii sice stáže striktně nevyžaduje, ale silně je doporučuje. Mezinárodní spolupráce je povinná. Nemusí to být sice jen stáž, může to být i společná publikace nebo jiná forma spolupráce, ale to se bez osobního kontaktu realizuje obtížněji. A samozřejmě nemluvě o tom, jak je zkušenost ze zahraničí přínosná pro další kariérní posun.

 

Co vás vlastně přivedlo k vědě? A jak jste si vybral svůj obor?

Studoval jsem zdravotnické lyceum, takže už po maturitě jsem byl směřován k medicíně a přírodním vědám. Nicméně věděl jsem, že medicína nebude vyloženě nic pro mě. Styl učení, který je potřeba si na medicínu osvojit, mi neseděl. Já jsem vždycky radši získával znalosti, nechci říkat pasivně, ale spíš prakticky, než se učil spousty teorie nazpaměť. Biologie mě vždycky bavila, šla mi přirozeně. Nemusel jsem vynaložit moc úsilí a šlo to samo. Tak jsem si řekl, že to je asi ten správný směr.

Na bakaláři se to pořád měnilo, chvíli jsem chtěl být parazitolog, chvíli entomolog, ale nic z toho nakonec nedopadlo. Až později jsem zjistil, že mě nejvíc baví ta “bílá” nebo “čistá” biologie, tedy buněčná a molekulární. Ačkoliv jsem v rámci svého magistra studoval imunologii, což je vlastně molekulární a buněčná biologie zaměřená na buňky imunitního systému, dostal jsem se nakonec ke studiu leukémie, které oba tyto obory vědy propojuje. Byla to taková pozvolná cesta, která mě dovedla tam, kde jsem teď.

Co vás baví mimo vědu? Jaké máte koníčky?

Docela běžné věci. Rád chodím ven, do přírody s naším psem a miluju české hory, hlavně Krkonoše. V poslední době rád cvičím, mám rád pohyb, chodil jsem dost plavat, ale teď jsem to trošku upozadil, takže se k tomu musím co nejdříve vrátit. Mám opravdu rád jídlo - jíst i vařit, zejména pro ostatní. Jinak všechny ostatní přízemní věci, jako sledování filmů, seriálů, občas si rád zahraju nějakou hru nebo deskovku ideálně s lidmi, co mám nejraději.

Mockrát děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů!

Autorka: Marie Sára Stejskalová, studentka Gymnázia Na Pražačce a stážistka projektu Otevřená věda AV ČR v centru BIOCEV