Nebojte se změny. Je důležité najít část, která nás naplňuje

Co obnáší Vaše práce v Janoštiak Lab a na čem Vy osobně se podílíte?

Jsem tu na doktorátu, což samozřejmě obnáší určité studijní povinnosti, ale těch už je nyní minimum. Většinu času trávím v laboratoři, kde se zabýváme výzkumem solidních nádorů, nádorů pevných tkání. Naše výzkumná skupina se věnuje různým tématům v této oblasti. Konkrétně moje práce je zaměřena na tzv. quiescentní, tedy spící nádorové buňky.

Tyto buňky se v tomto stavu nemnoží, avšak za určitých podmínek se mohou znovu začít množit, což v praxi znamená, že nádor se může po určité době znovu objevit. Snažíme se zjistit jak tento proces funguje. Stručně řečeno, to je hlavní zaměření mého výzkumu. Každodenní práce spočívá převážně v provádění experimentů. Je to velmi rozmanitá činnost – každý den je trochu jiný, což je na této práci velmi zajímavé.

To znamená podílíte se i na nějakém papírování?

Částečně ano, ale většinu této práce přebírá vedoucí laboratoře, takže naší hlavní náplní dne je práce v laboratoři, zejména při provádění experimentů.

Jak byste tedy popsala Váš běžný pracovní den?

To, jak náš den vypadá, závisí především na tom, jestli máme naplánovaný meeting. Momentálně míváme zhruba dva týdně, a pokud se konají, většinou jimi den začínáme. Poté se věnujeme buněčným kulturám – to jsou naše první kroky v laboratoři. Zkontrolujeme, v jakém jsou stavu, a postaráme se o jejich údržbu. Následně pokračujeme různými experimenty, které nám obvykle zaberou zbytek pracovního dne. Když máme volnější čas, tak k tomu patří i čtení různých odborných článků nebo práce navíc, která se týká školy.

A jak jste se dostala do BIOCEV?

Jak už jsem zmiňovala, studuji doktorát, takže jsem si aktivně hledala doktorandskou pozici. Tu moji nabízel současný školitel na internetu, konkrétně na stránkách Karlovy univerzity. I takovýmto způsobem je možné najít vhodnou pozici.

Řekla byste tím pádem, že to je přístupné komukoliv, kdo dělá doktorát v podobném oboru?

Samozřejmě je potřeba mít magisterský titul v daném nebo příbuzném oboru – nemusí to být nutně molekulární biologie. Například i absolvent biochemie by u nás v laboratoři určitě našel uplatnění.

Měla jste nějaký dětský sen, který se týkal toho, co byste chtěla dělat? Chtěla jste vždycky pracovat ve vědě?

Úplně od dětství jsem jasno neměla. Vždycky mě bavila chemie a biologie, ale dlouho jsem přesně nevěděla, jakým směrem se nakonec vydám. Tyto předměty mě zkrátka zajímaly, a teprve na vysoké škole jsem se rozhodla zaměřit na molekulární biologii. Od zájmu o přírodní vědy jsem se tak postupně dostala až k vědecké dráze, konkrétně v oblasti molekulární biologie.

Měla jste někoho, kdo Vás vedl k vědě, třeba učitel, protože dobrý učitel člověka samozřejmě hodně ovlivní?

Na střední škole určitě. Měli jsme skvělou paní učitelku na chemii, která nás velmi podporovala, a také chemický kroužek, kde jsme měli opravdu velkou volnost. Chodila jsem tam po vyučování, mohli jsme si sami navrhovat různé experimenty a učitelé nám jen schválili, co můžeme bezpečně provést – a to bylo naprosto skvělé. Díky tomu mě chemie začala bavit ještě víc a připravovala jsem se i na chemickou olympiádu, což mě motivovalo prohlubovat si znalosti i mimo školní osnovy. Biologie v té době pro mě byla spíš o učení se většího množství informací, ale i tak mě fascinovala a přirozeně mě přivedla k zájmu o biologii na molekulární úrovni.

Máte třeba nějaké experimenty, které Vám utkvěly?

Na chemickém kroužku jsme často dělali známé popularizační experimenty, které se často předvádějí na dnech otevřených dveří na středních školách – například sloní zubní pastu nebo skákající míčky. Bylo to skvělé, protože jsme si hlavně „hráli“ a zároveň se učili, jak fungují různé chemické reakce v praxi.

Co byste řekla, že Vás nejvíc baví na Vaší práci?

To, že zkoumáme a objevujeme nové věci je na této práci asi ta nejzajímavější část. Mě právě fascinuje, že v laboratoři máme možnost neustále se posouvat dál a hledat odpovědi na otázky, které zatím nikdo nevyřešil. I když to někdy trvá a ne vždy se podaří dosáhnout okamžitých výsledků, ten proces objevování a učení je naprosto fascinující.

A je něco co byste na Vaší práci změnila, něco co Vás úplně netěší?

Vždycky ta složitější část je to zpracovávání dat, protože já jsem zrovna ten typ člověka, kterého velmi baví práce při experimentech, ale potom to zpracování pro mě není až tak zajímavé, ale předpokládám, že to budou mít ostatní hodně podobně. Samozřejmě je to ale neodmyslitelná součást celého procesu a bez ní by výsledky neměly žádný smysl.

Měla jste někdy specifický moment, kdy jste si řekla „Ano, to chci dělat, to je mé poslání?

Na začátku svého bakalářského studia jsem začínala na jiném oboru, který nebyl přímo zaměřený na molekulární biologii, spíše jsem se klonila více k chemii. V prvním semestru jsme však měli předmět zaměřený na buněčnou a molekulární biologii, a právě to mě naprosto nadchlo. Na střední škole jsme se těmto tématům prakticky nevěnovali, neměli jsme na to dost času – možná až na konci jsme se o tom začali více bavit. A právě v tom semestru mě buněčná biologie tak zaujala, že jsem se rozhodla změnit obor, abych byla blíž těmto tématům a mohla se jim věnovat hlouběji.

Představujete si, že byste to dělala celý život? Máte případně nějaké jiné odvětví, které by Vás ještě zajímalo?

Biologie je opravdu široký obor, a to je na ní skvělé – člověk nemusí dělat pořád to samé a témata se neustále vyvíjejí. Já jsem prošla bakalářskou a magisterskou prací, a teď jsem na doktorátu, a pokaždé jsem se věnovala něčemu jinému. I metody, které používám, se liší. Myslím si, že právě díky té různorodosti je tato práce tak fascinující – dá se dělat celý život a přitom se stále věnovat novým a jiným věcem. Není to nikdy repetitivní, vždycky je to něco nového.

 

Vy jste tedy střední a vysokou školu studovala na Slovensku?

Střední školu na Slovensku a vysokou už v Čechách.

A podívala jste se v rámci studia ještě někam do zahraničí?

V rámci studia jsem Erasmus neabsolvovala, ale měla jsem rok přestávky mezi magisterským a doktorandským studiem, kdy jsem pracovala v Rakousku. Ráda bych si ale Erasmus naplánovala během doktorandského studia, protože si myslím, že by to byla skvělá příležitost pro rozšíření zkušeností a prozkoumání jiných vědeckých přístupů.

Máte nějakou vysněnou destinaci?

Myslím, že v rámci Evropy je mnoho míst, která mají velmi dobře rozvinutou vědu, takže konkrétní vysněnou destinaci nemám. V tomto případě se člověk spíš zaměřuje na jednotlivé laboratoře a na samotné téma výzkumu, než na zemi jako takovou. Samozřejmě je cestování zajímavé a přináší nové zkušenosti, ale nakonec se rozhoduje především podle vědeckého zaměření a možnosti spolupráce s konkrétními týmy.

Řekla byste, že práce v Rakousku Vás rozvinula, kromě například jazyka, jinak než kdybyste pracovala v Česku nebo na Slovensku?

Určitě, pracovní podmínky tam byly jiné a specifické, zejména proto, že to bylo v době Covidu-19. Pracovala jsem na covidovém testování, včetně zpracování vzorků a testů v laboratoři. Pracovní podmínky v Rakousku byly jiné než v Čechách a na Slovensku, takže jsem si mohla zažít jakým způsobem to může fungovat i někde jinde.

A teď na Vás mám osobnější otázky: Co ráda děláte ve volném čase? Co Vám pomáhá se po náročném dni zrelaxovat?

Mimo laboratoř, i když musím přiznat, že na to není moc času, se ráda věnuji procházkám a aktivitám spojeným s kulturou. Práce s buňkami je skoro každodenní záležitost, a udržování kultury je opravdu náročné, ale vždy se snažím najít čas na odpočinek. Město, ve kterém žiji, je úžasné, takže když už mám volno, ráda si naplánuji nějaký zajímavý program – festivaly, divadla a podobně. Tato kulturní aktivita mi poskytuje skvélé vyvážení k pracovnímu životu.

Jak moc je pro Vás po práci relax?

Velmi, jak jsem již říkala, ten náš pracovní den je velmi náročný a je potřeba si odpočinout a mít aktivitu pomocí které se můžu odreagovat. Zvlášť když člověk neodchází z práce s úplně čistou hlavou.

Máte nějaký koníček nebo zábavu, kterou byste si vybrala jako kariéru místo vědy?

Asi žurnalistiku, to byl takový dětský sen. Vždycky jsem si říkala, že by mě to bavilo, ale jak jsem vstoupila do „reálného“ světa, trochu se změnily moje priority. Byla to jedna z možností, o které jsem uvažovala. Na základní a střední škole jsem se hodně zapojovala do literárních soutěží a docela jsme byli úspěšní. Dokonce jsme zakládali školní i třídní časopis, kde jsem byla šéfredaktorkou, což mě opravdu bavilo.

Co byste doporučila lidem nebo studentům, kteří by se chtěli vydat podobnou cestou jako Vy?

Určitě se nebojte změny. Když člověk cítí, že by radši dělal něco jiného, tak se nebojte změnit původní plán. Je důležité najít tu část, která nás opravdu naplňuje, protože právě ta vnitřní motivace je to, co nás pohání dál a co dává smysl naší práci. Někdy se cesta změní, ale pokud nás to skutečně baví, tak to stojí za to.

Autorka: Barbora Kozlerová, studentka Gymnázia Nový PORG a stážistka projektu Otevřená věda AV ČR v centru BIOCEV