Přežijí jen kvalitní vysoké školy, říká rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima

13.4.2015

Tři roky na odnětí podvodných titulů je podle něj málo. Jde ale o odstrašující nástroj

Existují univerzity několika typů. Na jedné straně ty seriózní, něco jako kamenné banky, a pak problémové, jež slibují lehké zisky – podobně jako kampeličky. „Jenže u nich je riziko, že o vklad přijdete. Studenti si musejí vybírat zodpovědně a jít za kvalitou,“ vzkazuje předseda České konference rektorů (ČKR). Ta zastřešuje 26 veřejných, dvě státní a 23 soukromých škol v ČR.

LN – Vláda schválila novelu vysokoškolského zákona. Vznikala hodně bolestivě a dlouho, ale kromě nového systému akreditací nepřináší moc průlomových věcí, ne?

Jsem především rád, že se novela zákona po zhruba osmi letech a možná deseti ministrech školství konečně dostane do Poslanecké sněmovny. Proč se tam dostane, má dva hlavní důvody. Prvním je fakt, že se navázalo na již vzniklé dokumenty, které byly vydiskutovány, a nezačínalo se od začátku. Druhým důvodem jsou intenzivní jednání a vstřícnost všech tří hlavních aktérů – ministerstva školství, Rady vysokých škol a konference rektorů -, kteří hledali styčné body, jež by českému vysokému školství prospěly.

Není těch změn málo?

Řada lidí říká, že zákon není revoluční. Byly zde již revoluční pokusy, které však skončily stávkami studentů i házením melounů, takže „revolučních“ myšlenek už tady bylo, myslím, dost. Ano, něco je otázkou revoluce, ale věci týkající se vzdělávání by se mělyměnit spíše evolučně, nikoli revolučně. Zákon postihuje důležité oblasti; viditelnou změnou je třeba možnost odebírání titulů. Když zákon v roce 1998 vznikal, nikdo nepomyslel, že by se mohly odehrávat tak neetické věci, jež by vedly k nekalému nabytí titulů.

Pro odnětí diplomu bude asi platit jen tříletá lhůta. Stačí to?

Osobně jsem zastával názor, aby lhůta byla mnohem delší, předloženou variantu je ale třeba vnímat v širším legislativním kontextu. Nový instrument odebrání titulů včetně doktorátů a habilitací má být výjimečný, ojedinělý. Na dobrých školách byměly existovat mechanismy, které zaručí, že se na takové případy přijde včas, tedy před předáním diplomu. My, rektoři, tento paragraf vnímáme spíše jako varovný a odstrašující prostředek.

Hodně se mluví o novém systému akreditací. Proč je tak potřebný?

To je významná změna. Když se podíváte do současných předpisů, nikde není přesně popsáno, jaká jsou akreditační minima. Nově by měly být „vykolíkovány“ jejich mantinely. Další změnou je vznik institucionální akreditace, která umožní univerzitě získat jednu akreditaci pro celou oblast vzdělávání – to mohou být zdravotnické obory či historické vědy -, a pokud ji už škola získá, může si sama v rámci dané oblasti rozvíjet jednotlivé obory. Na druhé straně budou existovat i určité sankce a systém vnitřního hodnocení školy, kdy musí být kladen důraz zejména na kvalitu a další činnosti školy.

Veřejnost chce lepší školy, je tu taková společenská poptávka – zvláště po roztodivných zkušenostech a rychlostudiích… Jsou nové akreditace tím nástrojem ke zkvalitnění?

Je to jeden z kontrolních mechanismů, jež by měly zaručovat kvalitu. Lidem však musíme říci také to, že školy v ČR budou kvalitní podle toho, kolik do nich společnost investuje. Jestliže do nich vkládá v přepočtu o polovinu méně než v Německu, tak nemůžeme čekat, že to povede ke kvalitě, k excelenci. Proto jsme v březnu pana premiéra upozornili, že ve střednědobémvýhledu ministerstva financí je snížení prostředků na vysoké školství o 1,2 miliardy korun pro rok 2016, což je cesta ke zhoršení úrovně. Premiér nám přislíbil, že oblast vzdělávání patří mezi jeho priority a že se zasadí o udržení či posílení rozpočtu pro vysoké školy. Když dám do systému méně peněz, nemůžu očekávat, že se bude vylepšovat. To je snad jasné. A znovu upozorňuji, že Česko dnes, v roce 2015, platí na jednoho VŠ studenta méně peněz než v roce 2006! A to bez inflace! Nemůžeme očekávat, že za takové peníze budou české univerzity v první světové stovce. To opravdu není reálné.

Máme 26 veřejných vysokých škol; není cestou i jejich redukce? Potřebujeme univerzity ve městech, jako je třeba Opava? Mohou některé z veřejných škol zaniknout?

Otázka počtu vysokých škol – ať již veřejných, nebo soukromých – je diskutabilní. Osobně chci, aby byly kvalitní. I malá škola může být dobrá. Nové vysoké školy vznikaly po roce 1989 proto, aby se zvýšila vysokoškolská vzdělanost, která byla ve srovnání s Evropou nedostatečná. Jiná věc je, že řada univerzit plní i svou vzdělávací roli v daném regionu pro řadu profesí, pro učitelství, pro zdravotnictví… Pak je to spíše otázka profilace, zaměření a podobně. U soukromých škol se někdy může jednat o sdružování, spojování, ale to je dotaz na jejich majitele.

Když se člověk podívá na mapu ČR, tak u 26 veřejných škol vypadá počet i rozložení vcelku optimálně -s jistou koncentrací v Praze (9) a v Brně (5). Ale těch soukromých je o dost více: 44. Novela počítá i s tím, že se budou slučovat, měnit.

Novela detailně řeší dva procesy, o nichž se v roce 1998 také moc nevědělo. Ano, u soukromých škol je to spojování a sdružování, což je dle mě vhodné; proč by se nemohly propojovat? Další věcí, kterou novela pečlivě řeší, je otázka zahraničních poboček vysokých škol. V Česku totiž působí řada vysokých škol se sídly v zahraničí a ne všechny jejich pobočky se chovají korektně, dokonce uvádějí své uchazeče v omyl, když jim slibují, co vše budou moci po absolvování vykonávat Novela jde v této věci dobrým směrem.

Jste předsedou konference rektorů, jež má dvě komory: veřejných i soukromých škol. Jaký je podle vás stav soukromého vysokého školství, na které se valí většina kritiky?

Existují školy, které jsou už tradiční, mají standardní strukturu a vychovávají šikovné absolventy; vznikají i nové, jež mohou mít pozitivní budoucnost. Jsou tu třeba podniková Škoda Auto VŠ nebo Vysoká škola logistiky, některé zdravotnické školy, hotelové školy..A pak se stávají případy, které by se stávat neměly – to by měl včas zachycovat i akreditační systém. Nejde jen o některé obory, jako je speciální pedagogika na Univerzitě J. A. Komenského (UJAK), ale i otázka vztahu vlastníků ke škole, jako vidíme na Literární akademii, kdy spor studentů, akademiků a majitele vyvolává emoce.

Existuje tu státní poptávka, aby soukromých vysokých škol ubylo? Aby se na ně razantně zvýšil tlak?

To jsou takové iluze. Jediné, co lze popsat, je to, co vyžadujete od státních, veřejných a soukromých škol. A to ty školy mají naplnit. Když to naplní, budou existovat. Když ne, zaniknou. To je jediná možnost regulace. Uvedu příklad: to je, jako by někdo říkal, že máme příliš restaurací, ale Česká obchodní inspekce je nemůže zavírat. Když ale přijde a zjistí, že v dotyčné restauraci vaří v plísni, tak ji pokutují a zavřou. Tečka. Takový nástroj v nařízení vlády bude a bude platit pro všechny školy stejně- veřejné, či soukromé. Spíše si myslím, že na privátním trhu škol může hrát roli nedostatek středoškoláků vzhledem k současnému demografickému vývoji.

Jste rektorem Univerzity Karlovy, která má „dohlédnout“ na dostudování 1400 studentů speciální pedagogiky na UJAK. Jak to probíhá?

Je to společné dílo tří veřejných univerzit: Karlovy, Masarykovy a Palackého. Kolegové z našich pedagogických fakult to řeší. Momentálně nevím o nějakém aktuálním problému.

Co by se stalo s asi 5500 studenty z největší soukromé školy v zemi, kdyby celá zanikla, jak jí stále hrozí akreditační komise? Řešili jste to?

Na ČKR jsme o tom oficiálně nejednali, ale pochopitelně jsme to s některými kolegy probírali. Víte, tady stále panuje představa, že se všichni o všechny nějak postarají. To je ale podobné, jako když vložímpeníze do tradiční, kamenné banky, která mi slibuje drobný úrok. Mám ale i větší šanci, že přežije. Když je ovšemdám do kampeličky, která mi nabízí dvanáctiprocentní úrok, můžu se radovat, ale s daleko vyšším rizikem, že o peníze přijdu. Studenti si musejí vybírat zodpovědně, musejí jít za kvalitou. Mají si zjistit, kolik které školy mají zaměstnanců, jaké jsou jejich vědecké výstupy nebo jaká je úspěšnost uplatnění uchazečů. Pokud nějaká soukromá škola skončí, jde jednoduše o vztah mezi studentem a školou, po níž lze žádat náhradu, že smlouva nebyla naplněna. Studenti by pak neměli jít protestovat před ministerstvo školství, ale před rektorát příslušné privátní školy.

Ke druhému klíčovému zákonu o podpoře výzkumu, který se dotkne vysokých škol: teze počítají se vznikem „ministerstva vědy“. Váš kolega Mikuláš Bek, rektor Masarykovy univerzity, by rád v gesci ministerstva výzkumu viděl i vysoké školy.

Myslím, že by pod nové ministerstvo spadat neměly. Struktura vzdělávání má být jednotná a v jedné gesci. Koncept vzdělávání má být jednotně řízen a koordinován – od počátku až po celoživotní vzdělávání. K ministerstvu obecně: je mi jedno, zda vznikne nové ministerstvo nebo úřad, ale je vhodné, aby stát měl orgán na vládní úrovni, který bude koordinovat vědu a zastřešovat vědní politiku. To ano. A to i z důvodu strategického rozhodování, k čemuž patří i ona symbolická váha, aby věda nebyla pouhou popelkou.

A co další pasáže zákona?

Vznesli jsme řadu připomínek, které se netýkají ani tak ministerstva, neboť proti němu jsem zatímneslyšel zásadní nesouhlas. Více mne zajímají koncepční věci týkající se rozvoje vědy. Jde o definování výzkumných organizací, které se dočkají institucionální podpory, jaké mají mít znaky. Jde též o otázku dlouhodobého financování, s větším výhledem, což je pozitivní. Dále je to princip vyhodnocení vědeckých výsledků; neradi bychom, aby se přenesl na podzákonné normy, které lze rok od roku měnit… Je toho dost a hned v pondělí 13. dubna k tomu máme další schůzku na Úřadu vlády.

Jak hodnotíte vznik 48 nových výzkumných center? Už má být hotova analýza jejich „udržitelnosti“…

Uvidí se, jak se nové infrastruktury etablují. Zastávám názor, že je lze zpočátku podpořit. Ale v horizontu přibližně pěti let byměly tyto peníze klesnout a centra by jižměla dorůst do ranku zavedených ústavů. Některým centrům zřejmě chyběla základní ekonomická úvaha, že si instituce s rozpočtem pár desítek milionů korun nemůže dovolit pořídit centrum za miliardu a živit je. To je něco jiného, než když se několik ústavů Akademie vědaUniverzity Karlovy domluví, že postaví centrum BIOCEV za více než dvě miliardy; v tomto případě je zde mnohem větší jistota, že se o ně mohou v případě obtíží postarat. Naše univerzita hospodaří s rozpočtem více než osm miliard korun ročně. To je velký rozdíl.

Poslední dotaz k vaší univerzitě. LN uvedly, že jste založili Mezinárodní radu UK – dokonce s jedním nobelistou. Nač takový sbor bude?

Jde o poradní orgán rektora. Rektor mu bude předkládat věci týkající se rozvoje vzdělávání a vědy. První setkání se členy plánujeme na konec letošního roku či v rámci oslav 700. výročí narození Karla IV., tedy příští rok. Samozřejmě preferujeme kontakt častější: zejména elektronický či formou videokonferencí. Oslovené světové osobnosti reagovaly pozitivně, nikdo neodmítl (smích). Věříme, že rada přispěje ke zvýšení prestiže Univerzity Karlovy a bude prospěšná pro rozvoj vysoké školy, jež právě oslavila 667. narozeniny.

Tomáš Zima (48) * Předloni byl zvolen historicky 508. rektorem Univerzity Karlovy v Praze. * Od února 2014 předsedá také České konferenci rektorů, jež sdružuje rektory veřejných, státních i soukromých škol. * V roce 1996 jmenován docentem a roku 2001 i profesorem lékařské chemie. * V letech 2005-2012 působil jako děkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. * Odborně se věnuje klinické biochemii a nefrologii. Je autorem řady publikací.

Zdroj: 11.4.2015 | Lidové noviny | Strana 11 | Rozhovor / Autor: Martin Rychlík

Biocev v médiích — Další články